“Společně dáváme studiu smysl.”

“Konstrukce vaší práce musí vydržet i případné zemětřesení při obhajobě.”

BLOG

blog

Včera mi při ukládání nepochopitelně zmizel celý blog z Opavy. Buď je to Boží trest (a že by měl zač přijít), nebo výzva (tak by o určitě viděl František, je chorobně pozitivní). Pokud je to ta hozená rukavice, rozhodně ji zvednu. 

Včera mi při ukládání nepochopitelně zmizel celý blog z Opavy. Buď je to Boží trest (a že by měl zač přijít), nebo výzva (tak by o určitě viděl František, je chorobně pozitivní). Pokud je to ta hozená rukavice, rozhodně ji zvednu. Taková tematická komparace je formát, který jsem tu ještě nedělal.

Cesta

Do Opavy vyjíždíme v 8:11 z Hlavního nádraží, vzhledem k nutnosti cestou pracovat, mít k dispozici stolek a zásuvku jedeme 1. třídou. Stevardka, na níž se zvrhle těším, je tak mladičká, že jediné pocity, které ve mně probouzí, je otcovská starost o její bezpečnost na rozkomíhaných výhybkách. Noviny, které nabízí, pro mě představují krajní póly deníkářského spektra: Hospodářky a Blesk. Nenajdu odvahu ani k jednomu. Kurz libry vůči jenu i barva kalhotek Gabriely Soukalové mi zůstanou utajeny.

Cesta do Ostravy je naopak kratičká, je to jen dvacetiminutový přejezd po opavské přednášce. Ten skutečný požitek představuje až návrat do Prahy. Vzhledem k nutnosti pít cestou vychlazený rýnský ryzlink v pozdním sběru a pohodlněji spát jedeme první třídou. Stevardka tentokrát nabízí i mainstream - MF DNES. Přemýšlím, jestli už chodí sama z družiny.

Velkou zajímavostí cesty jsou nefungující toalety v první třídě. Musí se přes jídelák do druhé. První funkční WC je ale až ve druhém vagoně. František se odtamtud vrací naprosto konsternovaný.

"Když jsem se šel vyčůrat, byl jsem na Ostravsku," hlásí mi. "Na toaletu jsem už ale došel na Olomoucku. A když jsme se vrátil, jsem v Pardubicích."

Přijetí

Přijetí na obou školách je vřelé. Do Opavy, kde František přednáší ve dvě odpoledne, dorazíme krátce po poledni. Charismatický zástupce ředitele nám uloží věci ve své kanceláři, a přestože se právě vrátil z oběda, obleče se a vede nás do kilometr vzdálené stylové restaurace. Coby vedoucí pracovník hotelové školy polovinu zdejšího personálu učil - a chová se podle toho. Mám velmi celebritoidní pocit. Cinzano před polévkou a dvojka tramínu v přívlastkové kvalitě po svíčkové způsobí, že do školy se vracím ve velmi pozitivní náladě. Miluju svou práci, miluju tuhle VOŠku, miluju Opavu, miluju všechno. Ať jsou všechny bytosti šťastny. Óm.

Do ostravské školy přicházíme druhý den ráno krátce po půl osmé. Přednáška je od osmi; zástupkyně ředitele nám přesto stihne v necelých dvaceti minutách ukázat nejzajímavější prostory školy. Aulu, informační centrum, učebny, relaxační místnost. Ve sborovně pro nás mají připravené sladké i slané pečivo (koláčky s marmeládou se rozplývají pod pouhým delším pohledem), kávu pro mě a zelený čaj pro Františka (vidím na něm, že se chce zeptat, zda je drcený metličkou při japonském čajovém obřadu prováděném vysvěcenou kněžkou, ale nakonec se ovládne), na cestu nám dají ještě tašku suvenýrů.

Přednáška

Přednáška v Opavě je fajn, ale trpí několika bolestmi. Nejsme jediní, kdo by na obědě - studenti jsou náležitě znavení, toužící v klidu trávit, ideálně spát. František do toho tedy musí jít víc tělem, na hranici výuky a varietního představení. Ve chvíli, kdy nechá pět dvacetiletých slečen pantomimicky předvádět kameníky, to po mém soudu už přetáhne, jinak ale bojuje se smažákem, dvěma hamburgery, špagetami carbonara nebo čím vším se to studenti VOŠek dnes živí, docela se ctí.

Z obsahu (pořád se opakuje, mrkněte se na Čelákovice a Budějovice, koho to zajímá) mi přijdou nejzajímavější odpovědi na otázky, co vás činí šťastnými. Mezi obligátní láskou, zdravím a rodinou najednou jiskřivým dívčím sopránem zazní: sex! František to bez mrknutí oka zapíše. Moc mě mrzí, že na tu studentku nevidím zepředu. Předpokládám, že charismatického Františka sleduje přímým, neuhýbavým pohlede lesklých očí…

V Ostravě jsme dostali k dispozici čas první a druhé vyučovací hodiny, studenti jsou tedy ještě čerství. Na druhou stranu je fakt, že někteří sice vstali a došli do školy, probudí se ale až kolem desáté. Je samozřejmě trochu škoda, že u toho nebudeme. Řadu těch Šípkových Růženek bych s největší radostí probudil polibkem, ale mám vážnou pochybnost, že by o to stály.

"Sex!" zazní rozlehlou posluchárnou, sotva se František zeptá studentů, co jim přináší radost. Divokou panteřici, co to vykřikla, už předběhly dvě krotké víly se svou "láskou" a "přátelstvím", František tedy píše sex na třetí příčku.

"Na první," říká studentka imperativně. "Napište to na první místo." Přítomní studenti si mužně odkašlou a chlapácky zdvihnou brady. Já alespoň zatáhnu břicho; při jeho velikosti to naštěstí není navenek znát, takže se nestanu předmětem pobavených poznámek přítomných pedagožek. Když jsem já sám chodil do školy, říkali jsme učitelům, že toužíme po celosvětovém míru a navštívit Sovětský svaz, proboha. Na druhou stranu, co jiného než sex má tahle generace říkat, když Sovětský svaz už není, ne?

Volný čas

V Opavě žádný nemáme, srovnání bude těžké. Ten ostravský je bohatý: dlouhá procházka, večeře v Pizzerii Coloseum, pak kino. Už jste viděli Dědictví dvojku? Kurvaseneříká? Ne? To nevadí, věřte mi. Fakt to nevadí. Když se s Františkem před hotelovým pokojem rozloučím, vrátím se ještě do baru na kafe. Silného turka. Vím, že budu ponocovat, musím upravit zbrklý úterní zápis. Po dvou hodinách usilovné práce spadne hotelová wifina v tak nešťastné konstelaci automatického ukládání, že přijdu kompletně o celý text. Ale to už jsem asi psal, že jo? Dvakrát, myslím. A co? Opakování - matka moudrosti!

Návrat

Vjíždíme na Hlavák, mám sobě skoro půllitru vína, vidím, že ve vlaku už to nedopíšu. Po návratu do firmy absolvuju krátkou trudnou poradu (každá porada je trudná, jakékoli mezilidské interakce mě doslova zabíjejí; jako optimální zaměstnání mi ve většině testů vychází archivář) a pak už se konečně mohu sám zašít v kanclu. Teď tu teda jsem, dopisuju blog, piju kafe a znovu si to celé promítám. Bylo to vlastně moc hezké. Příště bych se docela rád podíval někam na jih Moravy. Nečte to náhodou někdo z Hodonína? Z Uherského Hradiště? Nechcetenás pozvat?