“Společně dáváme studiu smysl.”

“Konstrukce vaší práce musí vydržet i případné zemětřesení při obhajobě.”

BLOG

blog

Jak zaznělo v úterý na Radiožurnálu, ministerstvo školství zvažuje, že by studenti VOŠ, kteří chtějí identický obor vystudovat také v bakalářském studijním programu, za vysokoškolské studium platili.

Jak zaznělo v úterý na Radiožurnálu, ministerstvo školství zvažuje, že by studenti VOŠ, kteří chtějí identický obor vystudovat také v bakalářském studijním programu, za vysokoškolské studium platili. "Pokud ty kompetence jsou někdy totožné, pak asi ať si každý, kdo chce, titul zaplatí," komentuje návrh předsedkyně asociace vyšších odborných škol Ing. Markéta Pražmová.

Nepřímo tak pojmenovává jeden z hlavních problémů prvního stupně terciárního vzdělávání (ISCED 5B), totiž neujasněnost pozice profesních bakalářů. V čem je jejich kvalifikace jiná než kvalifikace diplomovaných specialistů (kromě toho, že mohou obsadit určitá tabulková místa ve státní správě, která absolventi bez bakalářského titulu obsadit nemohou)? Co jiného ve vysokoškolském studijním programu získávají než dvě písmenka a tečku před jméno? Tím, že stát teď požaduje za identické studium úhradu, tento absurdní stav v zásadě přiznává.

Problém souvisí se samotným strukturování vysokoškolského studia, k němuž jsme se odsoudili podepsáním Boloňské deklarace v červnu 1999. Už tehdy sousta odborníků z akademického sektoru i z praxe upozorňovala na problematičnost takového postupu, byli ale ukřičeni - do třetího tisíciletí tedy vstoupily naše univerzity s bakalářskými, magisterskými a doktorskými programy. A to i u těch oborů, kde bakalářský stupeň neposkytuje kvalifikační standard k výkonu profese, jako je psychologie nebo učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů. Bakalář psychologie je sice milá kuriozita, ale nemůže ani vyšetřit prvňáčka na dyslexii.

Naopak řada vyloženě profesních vzdělávacích programů uděluje svým absolventům akademický titul. Bakalář hotelnictví nebo bakalář rekreologie jsou dobré příklady. Vyšší odborné školy mají přitom téměř identický obsah studia, jen snad s větším podílem praxe, učí na nich mnohdy titíž pedagogové jako v bakalářských programech vysokých škol a jejich studenti vykazují mnohdy větší zájem o obor a motivaci ke studiu. Pro jejich kolegy vysokoškoláky je totiž mnohdy primární právě titul; škola, na které ho získají, je pro určitou část z nich v podstatě zaměnitelná.

V době, kdy se nově strukturoval terciární sektor, bylo možné optimálně do něj VOŠ integrovat tím, že by nabízely profesně orientované pomaturitní studium. Nakonec po něm sáhly neuniverzitní (dominantně soukromé) vysoké školy, postupně se přelilo i univerzity. VOŠ ale samozřejmě dál bojují o své místo na slunci, připravují budoucí žurnalisty, sociální pracovníky a dentální hygienistky a dělají to dobře, v úzké návaznosti na praxi a její potřeby, protože necítí povinnost a bojovat za "nezávislost akademické půdy".

V zásadě si myslím to, co Markéta Pražmová. A současně jsem si v podstatě jistý, že pokud to nová Sněmovna schválí, zase se to nějak obejde - názvy oborů se lehce pozmění, akreditují se trochu upravené programy… A VOŠky si pod sebou budou dál podřezávat větev tím, že budou svým studentům slibovat získání bakaláře – ve spolupráci s nejbližší soukromou VŠ, které se identický vzdělávací program podařilo protlačit přes Akreditační komisi.

Jak se na tenhle návrh díváte vy - studenti i pedagogové obou typů škol? Váš názor nás zajímá.