“Společně dáváme studiu smysl.”

“Konstrukce vaší práce musí vydržet i případné zemětřesení při obhajobě.”

BLOG

blog

„Jestli nemáš na to vypracovat bakalářku nebo diplomku, udělám ji za tebe…Zn. levný to nebude!“ Bavila jsem se nedávno se svojí známou. Pavlína. Je studentkou, prvním rokem na zemědělce, studium zvládá bez problémů, je přirozeně inteligentní. 

Ptala jsem se jí, jestli a jak si přivydělává ke škole.Její odpověď mě zaskočila. Právě prý totiž pracuje na bakalářské práci – ale pro někoho jiného. 

Jasně, že jsem slyšela o webech, které tohle běžně zprostředkovávají jako „shánění a dodávání podkladů ke kvalifikačním pracím“. I z hlediska našeho zaměření a smýšlení v Ingenio et Arti mi to připadá hlavně smutné, nespravedlivé a degradující celý systém udělování titulů. Ale to se prostě děje, jde o podvod jako jakýkoli jiný. Nemůžu mít iluze, že zrovna ve vzdělávání a školství k podvodům nedochází, když ve všech ostatních oblastech lidského konání ano. Jenže Pavlína to na mě vyhrkla úplně bez obalu, jako by se jednalo o skvělou možnost přivýdělku, na které není nic divného či zarážejícího. Jako by se tím dokonce spíš chlubila – je teprve „prvačkou“ a už pracuje na bakalářce…jen ne té svojí.

Poháněna zvědavostí, jak k takové „super brigádě“ vlastně přišla, ptala jsem se jí dál. Co jsem se dozvěděla? Práci dělá pro jistého třicátníka studujícího dálkově, kterého jí dohodila její maminka jakožto jeho spolupracovnice. Té se prý svěřil, že je naprosto bezradný a absolutně neví, jak by měl naložit s tématem svojí bakalářky. Maminka smýšlejíc podnikavě a vědouc, že její dcerka zrovna hledá dobrou brigádu, dala mu na Pavlínu kontakt, že by mu s tím třeba za malý úplatek pomohla. On se jí hned ozval, vyložil jí svoje problémy a nakonec se dohodli, že nejlepší bude, když celou práci Pavlína vytvoří sama. Ale to už za nemalou úplatu, jejíž výše mi však zůstala utajena. Určitou představu o této částce jsem si však odvodila z jejích slov, že „prázdniny má tímhle celé pokryté“ a jinou brigádu si hledat nemusí.

Pavlíně hned poslal prvních pár stránek k úvodu, které ještě dokázal sesmolit sám, jak jí aspoň tvrdil. Ona ale hned po přečtení několika prvních řádků poznala, že i tahle slova nejsou z jeho hlavy (i maily, které si spolu vyměnili, byly totiž plné hrubek a kostrbatě vystavěných vět, takže jí bylo jasné, že pán je opravdu naprosto neschopný vypracovat odborný text o minimálně třiceti stranách), ale jsou odněkud opsaná, samozřejmě bez uvedení citace. Když ho prosila o zaslání odkazu, kde tenhle text vzal, znovu jí tvrdil, s tím ať si hlavu neláme, že se jedná opravdu o jeho vlastní slova. Nechala to teda být. Je to přece „jeho práce“, jeho odpovědnost.

Pavlína teď s prací zrovna finišuje, dokonce musela i navrhnout a provést malý výzkum (jde o marketingové téma), se kterým měla hodně problémů a musela k němu nastudovat spoustu odborné literatury. To jí samo o sobě hodně dalo. Vypracovává vlastně svůj první velký odborný text, dělá svůj první výzkum, její jméno však pod ním či nad ním nikde uvedeno nebude, nikdy s prací nebude moct disponovat, využít jí prakticky…nic. Celá bude patřit jednomu pánovi, který by podle mě ani neměl být studentem, pokud na to, co obnáší studium vysoké školy v ČR, jednoduše nemá. Nedovedu si představit, jak někdo takový vůbec mohl zdárně dojít až do třetího ročníku. Musel snad psát i nějaké seminární práce a podobně, na kterých by se prokázalo, že studování je nad jeho síly. Ty si ale samozřejmě mohl také zaplatit.

Měl by přece fungovat systém přirozeného výběru – všichni VŠ studovat nemohou. Tahle „titulománie“, která se teď u nás rozmáhá, nepřinese do vzdělání obyvatelstva, potažmo dalších společenských oblastí, nic dobrého. Jak je asi velké číslo těch, kdo si titul prostě nezaslouží, těch, kdo ho získali podvodem? Jak „náš pán“ vůbec může „svoji“ práci úspěšně obhájit? Bude se pak hlásit na magistra? Za kolik si koupí diplomku?

A jak je na tom s morálkou Pavlína?