V době, kdy jsem ještě nevěděla o Ingeniu a neznala lidi, kteří smýšlí o vzdělávání podobně jako já, jsem stála před úkolem vybrat si téma bakalářky. O řadě věcí jsem měla už tehdy jasno.
Věděla jsem, že rozhodně nechci:
- psát o stokrát omílaném tématu a strávit tak práci na svojí bakalářce vysosáváním již napsaných knih
- trávit čas nad něčím, co mě nebude bavit
- trávit čas nad něčím, co nebude pro nikoho nikterak užitečné
Věděla jsem naopak, že určitě chci:
- přijít s vlastním tématem
- psát práci sama, vlastními slovy, s vlastními objevy
- aby moje práce byla prospěšná
Sama sobě jsem tak nastavila poměrně nelehká kritéria už pro samotný výběr práce. Jelikož byla tématem mého studia média, rozhodla jsem se nakonec pro to sepsat bakalářku na téma mého oblíbeného rádia. Jednak jsem stanici poslouchala a obdivovala, navíc jsem zjistila, že o ní nikdy nikdo nic nepsal. Ideální podmínky! Zašla jsem za profesorem, který se na fakultě zabývá rozhlasovou žurnalistikou, téma se mu líbilo, na fakultě mi jej také schválili, a tak bylo na světě! Vypadalo to, že vše půjde hladce.
Během psaní bakalářky jsem se ale dostala do dosti svízelných situací. Jelikož k tématu neexistovala prakticky žádná literatura, znamenalo to pro mě jediné – proniknout do rádia a všechno zjistit na vlastní pěst. Po několika mailech vedení stanice, na které nikdo nereagoval, jsem začala propadat panice – takhle tu práci nikdy nenapíšu, říkala jsem si. Záhy se na mě ale konečně usmálo štěstí, v podobě mailu od produkční rádia. Nejen že mi odepsala na mail, ale dokonce mě pozvala na osobní schůzku. Trpělivost přináší růže! Pověděla mi, že by se rádiu rozhodně práce na téma, o kterém chci psát, velmi hodila. Když jsem se však zeptala, zda bych mohla počítat se spoluprací vedení redakce a s rozhovory, příliš nadějí mi produkční nedávala.
Společně jsme tedy přemýšlely o způsobu, jak to zařídit, aby práce vznikla, a zároveň jsem „nekradla“ drahocenný čas vedení stanice. Vymyslely jsme, že nejlepší způsob, jak zařídit moje nenásilné včlenění do chodu stanice bude formou stáže. Věděly jsme, že tak zabijeme dvě mouchy jednou ranou – na jednu stranu něco stanici vypomůžu a na druhou budu moct postupně získávat informace pro svoji práci.
Ten způsob se skvěle osvědčil, bakalářka vznikla, byla obhájena známkou výborně a stanice ji využívá pro svoje účely. Jako bonus se stanicí dodnes spolupracuji.
Když se nad tím zpětně zamýšlím, byla jsem vlastně takovým pionýrem změny, kterou přináší Ingenio. Rozhodně jsem nebyla jediným, natožpak nejlepším příkladem, ale dodnes jsem na tuto bakalářku svým způsobem pyšná a dodnes mi přináší výhody. A to je podle nás přesně to, co je u závěrečné práce skutečně podstatné…
